Jdi na obsah Jdi na menu

Anglie - Crufts

19. 3. 2009
CRUFTS 2009

6.3. jsme nabrousily košťata a vydaly jsme se ve složení 3 cardigaňačky a 3 pembrokářky na slet v Coventry s mezipřistáním v Birminghamu na prestižní anglické výstavě Cruft´s. Cesta z Prahy až do hotelu v Coventry probíhala neuvěřitelně hladce a pohodově, i když jsme neustále očekávaly, kdy začnou komplikace - no zaplaťpánbůh nenastaly. Taxi nás zavezlo na místo určení za nechápavých pohledů indických taxikářů - proč, to jsme pochopily ráno. Hotýlek lehce zašlého staroanglického ražení, ale velmi pohodlný a příjemný, byl jen necelých 5 minut pěšky od nádraží, vpodstatě na dohled, a 10 minut od centra Coventry.

Obrazek

Personál sestával z ochotných Indů a polské servírky, takže jsme po drobných komunikačních zádrhelích dosáhly fungujícího osvětlení v pokojích, plných sklenic piva a po hodině čekání za omluv obsluhy, jsme polomrtvé hlady dostaly báječné indické originál  kari.

Téměř celou sobotu jsme se toulaly historickým i novějším centrem Coventry, obdivovaly architekturu, chrámy,

Obrazek

 lady Godivu

Obrazek

 a žasly nad absencí citu a vkusu při skloubení staré zástavby s moderní. Večer byl ve znamení poznávání společenského života "domorodců" v pubech.

Obrazek

Po vysvětlení, jak funguje obsluha v těchto příjemných hospodách, nás opustily obavy ze smrti hladem a žízní a nad klasickým fish and chips s pivem jsme prožily příjemný večer.

Neděle nám ukázala, jak vážně berou Angličané odpočinek. První vlak do Birminghamu na výstavu jel až o půl deváté a my tam měly být v osm, vzaly jsme tedy zavděk taxíkem, který jsme po neblahé zkušenosti s téměř třetinovým rozdílem ceny na tříminutové trase z nádraží, objednaly přes hotelovou recepci.

V pohodě jsme dorazily na místo určení, zaujaly místa u kruhů a přesně v určenou hodinu začalo posuzování. V sousedních kruzích se předvedlo 63 cardiganů a přes160 pembroků. My tři cardiganí chovatelky jsme po celou dobu posuzování kmitaly s fotoaparáty okolo kruhu a fotily a zapisovaly výsledky a pokoušely se o společenskou konverzaci, "kvůlivá pokrytí". Díky osvětlení, které fotografování příliš nepřálo, jsou ne všechny fotky kvalitní, ale vypovídají o úrovni vystavovaných psů. Objevili se tam jedinci průměrní, ale i velmi kvalitní psi jak exteriérem, tak i pohybem.Téměř u všech jem ocenila ušlechtilý výraz, výbornou srst, výrazný hrudník a vtažené břicho, pěkné úhlení. Bohužel jedna z velmi důležitých vlastností správného cardigana - přátelská, i když poněkud rezervovaná povaha, nám u velké části psů i fen chyběla. Zvířátka byla nejistá, některá až bázlivá, včetně vítěze v kategorii psů a držitele BOS, pěkného červeného! psa Tamlin King George the First s dobrým pohybem. Mne zaujal mnohem více jeho žíhaný bratr Tamlin Gino, jak exteriérem, tak i povahou, byť byl o něco horší v pohybu. Nejvíce mě, ale nejen mě, uchvátil Dragonpatch Big Papa Foster, velmi tmavý pes s impozatní tělesnou stavbou, krásným pohybem a velmi živým temperamentem, který jeho vystavovatelka ne zcela zvládla a možná proto se neumístil lépe.

Feny byly drobnější, než vidíme u nás, ale kompaktní, většinou pěkného typu. Oproti psům se u nich ale vyskytlo více na první pohled viditelných vad. Především se vyskytovalo ne zcela ideální utváření záprstí hrudních končetin a měkčí hřbet, vlnitá srst, občas i příliš dobrá výživná kondice. Žíhaná fena Kincroft Evelyn Lilydale, která se evidentně líbila celému publiku a byla velmi pěkná jak v typu, tak i pohybu a povaze, nakonec skončila druhá, ale odnesla si větší potlesk než vítězka, na pohled efektnější trikolorka, pozdější vítězka Cruft´s BOB Bymil  Picture This.

V hrubých obrysech jsme se s panem rozhodčím shodovali, zvířata, která se nám líbila, se většinou umístila na čelních pozicích. Zoufalé bylo jen indentifikovat kdo je kdo, protože v kruhu se vystavovatelé objevovali v pořadí jak zrovna přišli, ale snad to dáme dohromady.

Zajímavé bylo i věkové složení vystavovatelů, pod 60 let jsme tam byly snad jen my :o)), a pak asi 3 nebo 4 snad vnučky těch šarmantních dam v letech, které svižně kolovaly s konkurentkami o půl století staršími ve výstavním kruhu. Naopak jsme zaznamenaly vyšší výskyt pánské části vystavovatelů, velmi rozmanitého věku i váhových kategorií. Velmi zajímavou postavou byla "lady" se stařičkou fenkou, která (tedy ta paní) by vzbudila pozornost snad na každé výstavě světa - viz. foto.

Obrazek

Protože pembroci to měli opravdu nadlouho,  nakoukli jsme ještě na bearded kolie - tedy Iva a já zase na "Fifinky" - border kolie, aby Zuza měla radost, ale po zjištění, že je jich přihlášeno přes 400 jsem vydržela jen asi půl hodinky, jinak hrozilo, že se z té černobílé záplavy zblázním. Těm plyšovým visícím jsem ale neodolala .

Obrazek

 Pak jsme obšmejdily stánky, kterých bylo na stovky, moc jsem chtěla Zuze přivézt ovčácký nepromokavý plášť, ale když jsem zjistila, jak je těžký, s lítostí jsem se ho vzdala. To by znamenalo platit v letadle těžkou nadváhu. Jako bych to tušila, že zpět bude nějaký problém... Takže Zuzo, sorry, jen kšiltovka s Fifinkou.

Uťapané až běda jsme s pembrokáři sledovaly závěr jejich soutěží a vyhlášení vítěze, tedy stejně jako u cardiganů vítězky - feny.

Vděčné za úžasnou podívanou jsme odpoledne dorazily velmi rychle, díky strategické poloze výstaviště, navazujícího na nádraží a letiště, do hotelu a zařekly se, že dnes už jen sprchu, kari v hotelu a postel. Ale ouha - byla neděle a tedy zavřená i většina hospod, včetně té hotelové. Takže jsme začerstva vyrazily do nám již známého pubu a večer tam v pohodě zakončily.

Ráno už jen zabalit, nasnídat se a směr Birmingham - Praha - Brno. Na letišti nejprve dvěma z nás kontrolně prohnali kufry rentgenem, což se opět neobešlo bez komunikačních zádrhelů, nadváhu zavazadel vyřešila Irena znovuoblečením teplého kabátu, který před 5 minutami zabalila do kufru, já blahořečila prozřetelnosti, že nemám ten ovčácký plášť, pak hezky do ponožek a pod rentgen s taškami, Ivu pro změnu opět odvedli bokem - že by VIP? No a letadlo, bus a doma už natěšené drahé polovičky, kterým to uběhlo asi až příliš rychle. Ale nebojte se pánové, už vymýšlíme, kam to bude příště...