Jdi na obsah Jdi na menu

Přehánění ovcí suffolk

Je sobota ráno, prší, my jsme po cestě vyzvedli Toma a jeho borderku Šery a jedeme na statek. Ještě asi hodinu čekáme, jestli déšť neustane, neustává a tak vyrážíme za ovečkama.
Celá cesta vede lesem, posledního půl kilometru jsou jen pastviny. Vystoupíme a čekáme, jestli se ovečky neukážou samy, abychom je nemuseli jít hledat do CHKO Zhejral, která je bohatá na močály a bažiny. Při čekání padne statkáři oko na Barbánka a hned se zvědavě ptá, proč ho s sebou máme. Jen těžko vysvětluji, že tento "prťavý, ušatý " pes v sobě skrývá více tlaku než obě borderky dohromady, statkář tomu stejně nevěří, však se dočká malé ochutnávky.
Ovce nepřicházejí a tak pro ně s Tomem a s borderkama vyrážíme. Po krátkém brodění a absolutně promáčených botách je vidíme. Za chvilku jsou u nás a vedeme je k východu. Tam jsme raz dva, ovečky jsou ale zvyklé, že tudy vede elektrický ohradník a brání se zuby, nehty. K místu průchodu se na pět metrů nepřiblíží ať děláme co děláme, borderky lítají, my jim pomáháme, je to marný boj. V tu chvíli ale přichází taťka s Barbánkem. Borderky stojí a jistí stádo, teď je to na Barbánkovi. Přichází a hned ví co a jak, obhlídne si stádo a zamíří k vzpurné ovečce.Vzdálenost nezi ním o ovcí se pomalinku zmenšuje a tlak mezi nimi stupňuje. Ovce ale nechce jít a tak jde Barbucha ještě pár krůčků blíž, to ovce nevydrží a rozběhne se s hlavou sklopenou a nachystanou nabrat  Barbánka, ten neváhá a na svou obranu ji zastaví razantním štípnutím do mulce, ovce se na pětníku obrací a jde do stáda. To však stojí a odmítá postoupit byť jen o jediný krůček. Barbánek začne "zametat" za stádem a když se nic neděje, občas přidá výrazné štěknutí, stádo se zázračně rozchází a v klidu projde až na louku před pastvinou. Zde proběhne kontrola oveček, jejich přepočítání a tak se vyráží, za začátku jdeme po louce, pak po hrázi, chvilku po asfaltce, následně lesníma cestama.

Obrazek
foto: krátká zastávka

Obrazek
foto: krátká zastávka

Obrazek
foto: Šery hlídá toulavé ovečky, Fixí tlačí stádo, Barbánek čeká na svou šanci

Barbánek jde vzadu s taťkou, borderky se střídají v práci, prvně jde Šery, která hlídá po stranách, jestli se nějaká ovečka nevzdaluje od stáda a Fí jde vzadu za stádem..
Pohodová cesta se rychle mění a před námi se objevuje prudký kopec. Ani ne v třetině začíná mít jedna ovečka problémy, odmítá jít, nepomáhá ani zvýšený tlak psů, obě borderky ji hlídají, ale stejně za chvilku zaostává tak, že je jasné, že dalších víc než 6 km neujde. Všichni se zabýváme touto opozdilkyní a stádo pouštíme z očí v domění, že se rozpase. Najednou vidím, jak se vzdaluje a tak se rozhodnu jít ho sama s Fí zastavit a bezpečně počkat až ostatní přijdou a budeme společně pokračovat v cestě. Chyba lávky, běžím za ovečkama, které se schovaly za horizontem, ale ony nikde nejsou vidět.
Popobíhám dál a už je vidím, ještě jdu kousek blíž a vysílám Fixí, která stádo zastaví a v klidu přihání přes popadané kmeny a větve. Vrátili jsme se na původní trasu a tam jsme drželi ovečky, dokud nás nenašel pan statkář. Bohužel byl jediný kdo přišel. Taťka s Tomem totiž odvádí zlobivou ovečku na připravený vlek. Fí musela opravdu kmitat, zbyla totiž na celé stádo sama.

Obrazek

Ukázala, že na to opravdu má a že své vlohy dokáže uplatnit jak na pěti ovečkách,   tak se dokáže se obleskurychle přizpůsobit i 50-ti hlavému stádu a že se taková práce opravdu liší!
Za nedlouho jsme prošli až na vrchol Javořice, kde jsme dali ovečkám oddech, už totiž měly v kopýtkách více než 2 a půl kilometru. Za chvilku se objevili i taťka s Barbánkem a tak jsme mohli ve dvou zase pokračovat. Barbánek se s Fixí střídali, protože před sebou přece jenom měli pořádný kus práce. Jakmile jsme se dostali do horších podmínek, užších prostorů a malých uliček, kormidla se chopil Barbucha, bylo vidět, že jako honák má v krvi jiný styl práce a umí štěknutím popohnat i ovečky v čele stáda, což není borderce vlastní. Jakmile ale byla cesta širší nebo dokonce zmizela a byla potřeba vyšších nožek, rychlejší ale přitom klidné práce nebo v místech kde měly snahu se ovečky oddělovat, přišla na řadu Fixí. Často pracovali i spolu, například na křižovatkách nebo na podobně komplikovaných místech.

Obrazek

Zbytek cesty proběhl v pořádku a my jsme měli možnost sledovat naše pasáky při úplně jiném pasení než obvykle. Psi i my jsme se během práce hodně naučili, musím říct, že borderka bez cardigana a cardigan bez borderky by to jen těžko zvládali. Nečekala jsem, že oba ujdou a hlavně upasou celou skoro osmikilometrovou trasu. Nakonec ale moc neměli na výběr, protože byť se měli střídat ještě s Tomovou Šery, nestalo se tak. Tom se totiž po prvním kilometru ztratil ( bylo to pro něj stejně neznámé prostředí jako pro nás ) a tak na nás čekal  už skoro suchý u teplého oběda na statku. My jsme teplé jídlo a hlavně kousek suchého a teplého místa přijali s povděkem a po probrání strategie na příští rok jsme celí spokojení s prací pesanů a ještě trochu mokří vyrazili domů. Pejsci až do večera vstřebávali dojmy a odpočívali a následující ráno se koukali, jakoby čekali další takto nabitý den.

Fotek bohužel moc nemám, nebyl na ně moc čas a v dešti se mi ani foťák nechtělo vytahovat, i když některé situace rozhodně stály za zvěčnění. Tomovi, ještě než se ztratil, se podařilo pár okamžiků zachytit. Tak aspoň něco málo pro ilustraci :o)