Jdi na obsah Jdi na menu

Wr. Neudorf (A) - pasení farmářský styl

19. 3. 2008
ObrazekObrazek
Wr. Neudorf (A)- pasení farmářský styl
rozhodčí pí Marion Fuchs

Tento závod se konal v Rakousku, v průmyslové zóně Vídně. Okolo se nacházela překladiště a za pastvinou byla velikánská louka která přecházela v křovitý lesík.
Závod se skládal ze čtyř částí, z toho tři byly pro border kolie a kelpie a jedna část pro zbytek plemen, BC pásly v anglickém stylu, zbytek ve farmářském.
Hned na začátku jsem byla překvapena rychlostí a celkovou obtížností oveček a problémy v jejich zvládnutelností ( a to jsem nevěděla, že s nimi právě pasou psi pracující v trialu 3 ) Ovečky to byly krásné, prý kříženci, ale tím končily jejich přednosti. Stáda se skládala z asi pěti až sedmi kusů a zhruba polovina byla jehňata. To byl asi také důvod, proč se stádo věčně rozpadalo, nebylo kompaktní a bylo celkově obtížně ovladatelné. Často se stávalo, že se několik kusů "sbalilo" a šlo k ohradám, kde byly pozavírany další skupiny, tyto odpadlíky pak muselo vracet i několik lidí a psů dohromady, nebylo to lehké.
Pro diváky musel být závod opravdu zajímavý a celkem napínavý, psi měli dobrou úroveň a celé závody byly dobře zorganizované a v případě, že měl závodník problém, zkušená pí. rozhodčí mu ochotně poradila, co by měl udělat příště a jak situaci řešit.
Když začala kategorie farmářského stylu, šla jsem si připravit Barbánka a jedním očkem jsem sledovala prvního závodníka - beardetku. Ta ale nedošla ani do poloviny tratě, protože pes nebyl ovce schopen zvládnout. Ovce byly několikrát odvedeny od zbylých pozavíraných stád a byly vráceny pod kontrolu závodníka a jeho psa, měly však stále tendence se opětovně vracet ke zbylým skupinám.Celkem mě polila hrůza když jsem viděla, že hned první "neborderácký" účastník vybouchl.
Náš první úkol se sestával z povahového testu psa a reakci na neznámé lidi. Barbánek byl přímo nadšen, tím jak se nad ním paní rozhodčí rozplývala. Obdržel plný počet bodů.
Pak už následovala opravdová práce - vyhnání z košáru. Vzhedem k tomu, že borderky se k ovcím mohly přiblížit maximálně na nějakých 10 m poslala jsem Barbuse aby ovce vyhnal zpoza zábran. Ovce reagovaly neochotně, tak začal za košárem přecházet z jedné strany na druhou. Stádo se dalo do pohybu, kupodivu nemělo vůbec tendence se tzv. nalepit na člověka a následovat ho, dokonce spíš naopak si udržovalo mírný odstup. Když jsem zavírala bránu, ovce se rozešly a následně přešly do běhu a pádily se schovat do jednoho rohu areálu. Barbuse jsme radši nechala na místě, corgi totiž není bordera a proto je málo pravděpodobné, že by stádo v pohybu zvládl usměrnit a otočit na tak velkou vzdálenost. Raději jsem řádně zavřela bránu a šla blíže k ovcím ( jakoby jim mírně nadejít) Barbuchu jsem poslala zezadu kolem hrazení za které se ovce schovaly, počkala jsem až se k nim pomalu přiblíží a nažene je ke mě. Na blízko už neměl problémy ovce zvládnout, takže jsem prošli bránami a i rozpasením a šli ke košáru. Zde byl trochu problém, protože ovce, jak jsem byla předem upozorněna, na tyto zábrany nebyly zvyklé a tak se jich bály a nechtěly se k nim přiblížit. Nakonec se vše podařilo.
Po nás šly ještě beardetky a pak opět já s Eny. I Enulka dostala plný počet bodů z povahového testu - prostě se pochlapila a tvářila se jako že paní rozhodčí je ten nejúžasnější člověk, a že jí dokonce vůbec nevadí, že se s ní mazlí. Asi jí to opravdu nevadilo.
Pak přešla ke košáru. Taky jsem ji radši poslala zvenku. Ovce dělaly že vůbec nechápou o co jde a tak Eny mírně štěkla a drcla do zábran a najednou pochopily a vyšly ven před košár, zde jsme je převzaly, ale pak se nám stádo rozdělilo - zřejmě jsme měli rasistické ovce, protože se rozdělily na bílé a černé a za žádnou cenu nechtěly k sobě. Zkusili jsme vzít větší skupinu, tedy ty bílé a připojit je k černým, to jsme zvládly ale na Enču toho bylo asi už dost a začala ztrácet zájem o stádo, tak jsem to radši odpískala a na vlastní žádost jsem závod ukončila. Paní rozhodčí nám říkala že můžeme klidně pokračovat, že se nic hroznýho něděje. Ale my raději dostudujeme a přijedeme oslit příště. To už to bude stoprocentní. :)
Po vyhlášení závodů a krásné zprávě o Barbánkově druhém místě jsme se vydali ještě mrknout na další stádo oveček asi 20km odtud. Enulka úplně zapoměla, že je unavená a opět pracovala na plno. Takže spokojenost byla na všech stranách a mohli jsme jet domů.
Ještě musím dodat, že paní rozhodčí viděla poprvé v životě corgiho pracovat a prý jím byla přímo unesená. Hned jak jsem s Barbuchou dokončili závod, přišla k nám a musela ho pochválit. Opravdu se jí podle jejích reakcí líbil, takže doufám, že jsme našemu plemeni neudělali ostudu.

Pár fotek zde